Je to zvukově nadupané, snažil jsem se nebýt zbytečný, přibližuje Honza Křížek novou desku

Podle nové desky bych řekl, žes přitvrdil. Čím to?

Čtěte také

Petr Janda muzikou hoří. Film Django ale není o showbyznysu, ale o normálním chlapovi s dobrým srdcem, říká dokumentaristka

Myslím si, že na výsledném zvuku má hodně velký podíl producent alba, což je kamarád, kytarista Martin Volák. Ale na druhou stranu jsem chtěl po předchozí a první desce oba dva světy spojit dohromady a udělat rockovou, ale melodickou desku.

A povedlo se to?

Věřím tomu, že ano. Já jsem teda určitě spokojený a podle prvních ohlasů od posluchačů, kamarádů a těch nejbližších si myslím, že se deska povedla.

Je to třetí album. Ono se říká, že to bývá rozhodující. Přistupoval si k tomu tak?

Rozhodně. Od začátku jsem věděl, že třetí alba bývají rozhodující a chtěl jsem do něj nacpat to nejlepší ze sebe, ty nejlepší zkušenosti jak hudební, tak vlastně i životní. A zmiňovaný Martin Volák mi v tom od začátku vydatně pomáhal. Takže ano.

Album se jmenuje III. Proč takový název?

Co se týče tohoto názvu, tak já jsem si v roce 2022 na jaře, kdy jsem začal skládat, označil složku album tři a už to tak zůstalo. Líbí se mi jednoduché, jasné, stručné názvy. Ačkoliv jsem uvažoval i o jiných názvech, tak nakonec to zůstalo, aby lidé věděli, že to je moje třetí album. Tak kvůli tomu jsem to tak nazval.

Proč je na něm 13 písní?

Původně jich bylo 12, pak k nim přibylo ještě intro, které namluvil japonský samuraj Kinji Nakagawa. Takže vlastně těch písniček je 13. Nemá to žádný hlubší význam, ale věděl jsem, že jich bude muset být 10. A to, že jich je tam 12 plus jedno intro, to je vlastně takový bonus.

Kde se na albu vzal japonský samuraj?

Ten se vzal na jednom koncertě, který jsme odehráli minulý rok na festivalu bojových umění, kde jsme byli součástí doprovodného kulturního programu. Přišel na náš koncert a mě zaujalo už jenom to, že člověk s jeho vzezřením je přítomen 45 minut a s úžasem kouká na náš koncert. Tak jsme se dali nějak do řeči a vlastně skrz pořadatele jsme se k sobě mohli dostat blíž. Napadlo mě v jednu chvíli, že by bylo fajn, kdyby deska měla intro, kde on by promluvil. Ať je to člověk z úplně jiného světa a kulturního prostředí.

Láska je vždycky vodítkem a světlem v temnotě

Nechal jsem se vést svým pudem a citem a vlastně jsem strašně moc rád, že se to stalo, protože to jeho umění, to je tasení meče. Je prosto jakéhokoli zbytečného pohybu, protože jakýkoliv zbytečný pohyb znamená useknutý prst nebo ucho. A on v tom intru říká, že by bylo fajn, kdyby i naše životy byly prosty jakýchkoliv zbytečných vjemů – dneska žijeme v informačním smogu. A tak si myslím, že to sedlo k té desce, to, co tam říká. A to, že to je japonštinou, tak to je prostě shoda náhod, okolností. Mně se ten jazyk strašně moc líbí a přišlo mi to fakt fajn, když mám samuraje, který má začátku průvodní slovo.

K čemu je dobré mistrovství v tasení meče?

Je to jedno z bojových umění, sledovat to je úžasný. Viděl jsem nějakou exhibici, to je opravdu masakr. On říkal, že v Japonsku se to tam už moc nenosí. Proto jezdí už nějakým možná 13. rokem do Evropy, do Čech, do Polska a tady to učí lidi, které to ještě zajímá.

A přistoupil si třeba i k tomu albu tímto způsobem, že všechno, co je zbytečné, je zbytečné?

Čtěte také

Mojí nejnovější vášní je muzikál, říká skladatelka Irglová. S Hansardem nahrává novou desku

To album jako naprosto plné a nadupané zvukově. Neřekl bych, že jsem moc spořil v tomto ohledu, ale jinak jsem se snažil nedat tam vůbec nic zbytečného, co by tam nemělo dělat. To znamená, že těch 13 věcí, které tam jsou, tak jsou tam všechny správně. Tak v tomto ohledu jsem se snažil prostě nebýt zbytečný.

Proč je tematicky nová deska hodně o temnotě a démonech, se kterými se pereme?

No, protože je v sobě máme. A protože si myslím, že je důležité, jaké zvíře, jestli to špatné nebo dobré v sobě budeme živit a krmit. Dneska je doba, jaká je, prostě se dějí šílené věci kolem nás. A já jsem nechtěl přímo popisovat to, co se děje, ale chtěl jsem se vyjádřit k tomu, že asi jsem dospěl do fáze, kdy jsem chtěl popsat právě temnější stránky. Ale na druhou stranu vidíme tam vždycky nějaké východisko a tím východiskem z temnoty u nás většinou bývá láska, ať už je to v podobě lásky k někomu bližnímu, nebo lásky k tomu, co děláme, tak vždycky láska je vodítkem a světlem v temnotě.

Po kterých deskách Honza Křížek nejraději sahal? Kterou kapelu považuje za nejlepší na světě? Poslechněte si celý rozhovor.